Datum: 27.03.2012
Vložil: Jana
Dobrý večer, chápu Váš postoj, 6 let jsem bojovala o život syna který umíral na rakovinu. Lékaři jej odepsali a já sháněla léky a informace po celém světě. Byl to pro mne jediný cíl - záchrana syna. Viděla jsem kolem sebe moc nešťastných lidí, maminek dětí po neúspěšné léčbě, dětí s lehkou i těžkou retardací. Bylo to šílené. Tolik neštěstí, maminky alkoholičky které situaci neunesly.... Trvalo mi několik let než jsem se dostala znovu do stavu, že na mne nikdo nepozná co mne potkalo. Myšlenky na syna se mi ale stejně denně vrací. Mám jiný žebříček hodnot a mé děti také, např. Vámi zmiňované značkové oblečení absolutně neuznávám a lidé pachtící se za takovými věcmi mi jsou směšní. Rozešlu v práci váš příběh, poprosím kolegy o příspěvky. Držte se :-)
