Datum: 28.03.2012
Vložil: Nikolka a mamča
Jani,vím,o čem zde píšete,mrzí mne ,čím jste si musela projít,ale jste velmi silná osobnost,bojovala jste a nevzdala to,čehož si cením,protože to znám ze své zkušenosti ,chci také pro Nikolku to nejlepší a budu bojovat za každičký den.Víte,já zatím nešťastná nejsem ,jelikož vidím malilinkaté pokroky,které mě hrnou kupředu a poté,když vidím,jak se na mě podívá a pohladí mě po vlasech a usměje se,je to jakoby mi řekla,děkuji ti mami.Najednou se cítím krásně.Ale ty stavy o kterých mi zde píšete,znám velmi dobře,pokud jsme v nemocnici mezi maminkami,které se bojí o své dítě,najednou to i na vás dolehne.Dokonce mám kamarádku,která porodila zdravé dítě a pak jí byl nějakým nedopatřením překysličen inkubátor a holčička byla náhle postižená,rok se o ní starala a nezvládla to a dala jí do ústavu,nyní má druhé dítko a zdravé a je šťastná.Ale Vy paní Jano,jste hrozně statečná a silná žena a musí Vám být útěchou,že jste udělala maximum a že se Vám na každý den vrací myšlenky na syna,je zcela normální.Byl Vaší součástí a máte ho hluboko ve svém srdci.Myslím si však,tedy pokud Vás tím nikterak neurazím,což bych velice nerada,ale že Váš tíživý osud Vám změnil život natolik,že si dovedete vážit věcí,které jiní lidé nemohou nikdy pochopit a že opravdu máte jinak nastavené měřítko hodnot a jste tak lepším člověkem.A proto před Vámi smekám a o to víc si Vás vážím a děkuji za to,že jste mi napsala svůj příběh.Děkuji Vám Jani !Hanka
